Tahle slečna, která vedle mně sedí v čekárně (a je mimochodem moc hezká) je ročník 1990. V tom roce jsem nastupoval na gymnázium. Jí je teď o něco víc, než bylo tehdy mně. Copak asi dělá? Jaké má sny?
A jaké sny a představy jsem měl já? Původně jsem se chtěl zabývat ekologií (v tom mne inspiroval Hanky tatínek), ale potom někdo (možná Vašek, možná já) našel počítačový obor na FJFI ČVUT a už bylo...
Je dobré dívat se dozadu i dopředu. Moc to tady nikdo nečte, tak můžu napsat, že je příjemné dívat se na tu mladou slečnu. Pro vlastní spokojenost je nutné umět se podívat až na konec, jak o tom píše Covey. Přemýšlet o tom, jak bude vypadat náš pohřeb. Není to morbidní, jen to umožní vidět "výstup" že života, jeho přínos.

Mám rád zeleninu. A není to pro mně jen "jídlo pro moje jídlo", fakt. Předevčírem jsem si k obědu koupil půl kila mrkve, až se na mně ostatní chodili dívat, jestli už mi nerostou králičí uši (jako Králíkodlak, pamatujete?).

Ale proč přežvýkavec? Vzpomněl jsem si na starou pověru, že každé sousto je potřeba dvacetkrát přežvýkat a pak teprve polknout. Google tvrdí, že to je stará indická ajurvédská zkušenost nebo taky že to radila něčí babička. Doufám, že to není ta, která vám ukazuje, jak pevně jí drží protéza v ústech, poté, co si ji namazala vy-víte-čím.

Ba ne, inspiroval mě Lukáš Gregor. A líbí se mi to!

Účinkují zebřičky, krunýřovci, čichavci a čtverzubec při krmení dravé zvěře.

Každý už ho někdy slyšel. Malou příšerku, která našeptává, že pro nic nejsme dost dobří nebo naopak že si zasloužíme víc. Přestože ji máme v sobě, není jednoduché si ji ochočit. Ona je ale ta, která brání našemu rozvoji.

Dobré návody jak poznat, kdy k vám gremlin mluví a co s tím dělat jsem našel v knize Taming Your Gremlin. Nečetl jsem ji, poslouchal jsem audiobook s výtahem z ní tak jak to dělám teď se všemi knihami při chůzi nebo jízdě metrem, ale můžu doporučit.

Zrovna jsem se vrátil z filmu Alois Nebel. Musím říct, že na mně zapůsobil. Nevím, jestli můžu říct, že se mi líbil, i to, co jsem četl v negativních recenzích je pravda, ale každopádně nad ním teď přemýšlím. Já bych se na něj znovu podívat šel.

Musím říct, že jsem v posledních týdnech neustále dokola poslouchal nahrávku First Things First od Stephena Coveyho. Asi nejvíc mě zaujala pasáž o kloubení rolí a o synergiích. Hlavní myšlenky jsem zachytil na blog o úkolech. Je to hodně dlouhé, ale stojí za to přečíst.

 

 

Docela dlouho jsem byl potichu, ale dneškem se vracím zpět.